Náš příběh
Čokoládový svět,
který pokračuje
Kdybych to měla vzít úplně stručně, řekla bych, že jsem vyrostla v čokoládovém světě. A to doslova.
Přečíst náš příběh
Dětství, které vonělo čokoládou
Náš rodinný příběh začal krátce po pádu komunismu. Otevřely se hranice a s nimi i svět výrobků, které u nás do té doby nebyly běžně dostupné. Můj táta tehdy založil distribuční společnost a začal do České republiky dovážet nejrůznější sladkosti ze zahraničí.
Když si později velké společnosti začaly zajišťovat distribuci samy, vydal se vlastní cestou a postupně vybudoval velkou čokoládovou výrobu. Vznikaly v ní adventní kalendáře, čokoládoví Mikuláši a čerti, velikonoční zajíčci, vajíčka i další tradiční cukrovinky.
V Králově Dvoře, v prostorách bývalého kulturního domu, to vonělo čokoládou a některé figurky se tehdy dokonce ručně malovaly.
To bylo moje dětství.
Jet s tátou do práce znamenalo obléknout si bílý plášť, schovat vlasy pod čepici, nasadit rukavice a vydat se objevovat, jak celý ten čokoládový svět funguje. Pozorovala jsem odlévání a balení figurek, ochutnávala a občas si mohla některou z nich sama namalovat.
Dodnes si pamatuji, jak zvláštní mi připadalo, že se vánoční figurky vyrábějí už v létě. Venku svítilo slunce, ale uvnitř výrobny už pomalu začínaly Vánoce. Byl to takový malý útěk z reality a pohled do budoucnosti.
.png)
.png)
Jak rostl čokoládový svět
Jak jsem rostla já, rostla i tátova firma. Při studiu mezinárodního obchodu na VŠE jsem se začala starat o export a společně jsme jezdili na veletrhy po celém světě. Poznávali jsme nové výrobky, technologie i lidi a přiváželi si inspiraci.
Firmě se dařilo a postupně přišly nabídky na její prodej. Když se táta nakonec rozhodl čokoládovnu prodat, nebylo pro mě jednoduché to přijmout. Nebyla to pro mě jen firma. Bylo to moje dětství, moje vzpomínky a svět, o kterém jsem si dlouho myslela, že bude i součástí mé budoucnosti.
Postupem času jsem ale začala mnohem víc vnímat také množství práce, energie a osobních obětí, které za vybudováním tak velké společnosti stály. Táta za sebou měl roky dřiny a chtěl se posunout dál.
Čokoládový svět se tedy prodal. Já odjela studovat do zahraničí, táta se pustil do dalších podnikatelských projektů a na nějakou dobu se zdálo, že naše rodinná kapitola spojená s čokoládou skončila.
Návrat k poctivému řemeslu
Čokoláda ale z našeho života nakonec úplně nezmizela.
Po několika letech se objevila možnost odkoupit kvalitní vybavení určené pro ruční výrobu pralinek. Pro tátu to byla výzva, které nešlo odolat. Tentokrát už však nešlo o velkou továrnu a miliony sezonních figurek. Vznikla malá řemeslná výroba zaměřená na prémiové pralinky, vlastní náplně a zakázky připravované podle přání konkrétních zákazníků.
Byl to úplně jiný čokoládový svět. Menší, pomalejší a mnohem osobnější.
Pralinky se nevyráběly v milionech, ale ve stovkách. Každá procházela lidskýma rukama a každá vyžadovala čas, přesnost a péči. V Králově Dvoře to znovu začalo vonět čokoládou.
Právě na ruční výrobě se nám líbí možnost nedělat zbytečné kompromisy. Můžeme si vybrat suroviny, vytvářet vlastní receptury, zkoušet nové příchutě a věnovat pozornost detailům, které by se ve velkovýrobě snadno ztratily.
Pralinka pro nás není něco, co člověk sní ve spěchu. Je to malý okamžik, při kterém se může na chvíli zastavit, připravit si dobrou kávu a nechat okolní svět trochu zpomalit
.png)
PaPaPraline – tradice v novém kabátě
Nadšení z návratu k čokoládě bylo veliké, ale dlouho chyběl někdo, kdo by měl dostatek času a energie proměnit malou řemeslnou výrobu ve skutečnou značku.
Táta se věnoval dalším podnikatelským projektům. Já jsem pracovala ve sportovním byznysu a později měla to štěstí stát se maminkou dvou dcer. Čokoládovna fungovala, vyráběla krásné produkty a měla za sebou obrovské rodinné know-how. Mimo okruh stávajících zákazníků ji však téměř nikdo neznal.
Když se objevila možnost převzít její vedení a dát jí nový směr, nebylo to čistě racionální rozhodnutí. Byla v tom vzpomínka na dětství, úcta k tomu, co táta vybudoval, a také touha nenechat celý náš čokoládový svět znovu zmizet.
Nepřebírala jsem známou značku s fungujícím marketingem a tisíci objednávek. Převzala jsem poctivé řemeslo, zkušenosti předávané více než 30 let a velký potenciál, který bylo potřeba představit světu.
Rozhodla jsem se proto navázat na tátovu práci a z malé řemeslné výroby postupně vybudovat novou značku.
Tak vzniklo PaPaPraline – tátovy pralinky v novém kabátě.
PaPaPraline je poctou jeho práci, zkušenostem a vytrvalosti. Zároveň je ale také mým vlastním prostorem pro nové nápady, kreativitu a další cestu rodinného podnikání. Cestou, na které se stále učíme, rosteme a hledáme způsob, jak naše pralinky dostat k lidem, kteří dokážou ocenit jejich chuť i příběh.
Příběh pokračuje
Dnes vyrábíme pralinky, čokolády, makronky a další sladkosti ručně v naší čokoládovně v Králově Dvoře. Vytváříme vlastní kolekce, připravujeme osobní dárky i zakázky pro firmy a stále hledáme nové příchutě a možnosti, jak čokoládou udělat radost.
Nechci pouze opakovat to, co tu bylo před třiceti lety. Chci na rodinných zkušenostech postavit něco nového, co bude mít vlastní tvář a zároveň nezapomene, odkud přišlo.
A možná v tom všem hraje roli ještě jedna důležitá věc. Moje dcery rostou a já bych jim chtěla ukázat alespoň část světa, který kdysi táta ukázal mně. Světa, kde to voní čokoládou, kde Vánoce začínají už v létě a kde pod lidskýma rukama vzniká něco, co může druhému člověku udělat opravdovou radost.
Nevím, jestli se jednou rozhodnou v tomto příběhu pokračovat. Ale chtěla bych, aby ho mohly poznat.
Vítejte v PaPaPraline – v rodinné čokoládovně, kde tradice neznamená zůstat stát na místě, ale mít pevné kořeny, ze kterých může vyrůst něco nového.
Naše oblíbené produkty
Vybrané sladkosti z naší čokoládovny.
