Čoko příběh
.png)
Čoko příběh aneb jak vznikly Čokoládovny a.s. s PapaPraline
.png)
Kdybychom to měli vzít hopem, mohla bych říct, že jsem vyrostla v „čokoládovém světě“ a to doslova.
Budu vyprávět trochu podrobněji, začala bych příběh v době těsně po pádu komunismu, kdy se otevřely hranice a všichni byli otevření novinkám ze „západu“. Můj táta tehdy založil distribuční společnost a začal do ČR dovážet všechny sladkosti, jaké si jen vybavíte. Nebudu jmenovat konkrétně, ale byly to dobrůtky od velkých, dnes už často nadnárodních společností, které tady dřív nebyly a všichni je chtěli. Netrvalo dlouho a tyto velké společnosti si začaly zajišťovat dodávání zboží na český trh po vlastní ose. To už ale táta vedl ten svůj „čokoládový svět“ s vlastní výrobou tradičních vánočních a velikonočních cukrovinek jako jsou adventní kalendáře nebo čokoládoví Mikuláši a čerti, velikonoční zajíčci a vajíčka všech druhů a velikostí. V Králově Dvoře v bývalém kulturním domě to všude vonělo čokoládou a jeden čas se zde figurky i ručně malovaly.
To bylo moje dětství. Jet s tátou do práce znamenalo vzít si bílý plášť, nasadit čepici na vlasy, rukavice a jít ochutnávat, prozkoumávat proces, jak se figurky odlévají, balí. Nějakou si ručně namalovat. Pamatuji si, že mě vždycky bavilo to, že vánoční figurky se vyrábí v létě. Byl to takový útěk od reality a náhled do budoucna. Už budou Vánoce!
.png)
Jak jsem rostla, rostl i „čokoládový svět“. Při studiu VŠE jsem se tátovi začala starat o export těchto čokoládových výrobků. Můj studijní obor Mezinárodní obchod si o to vlastně tak trochu říkal. Projeli jsme s tátou svět. Zúčastnili se ohromného množství veletrhů a poznávali tak nové produkty a získávali inspiraci. Vše se dařilo a jak to chodí, když se daří, začínají přicházet nabídky na prodej společnosti. Můj táta je velký sportovec a možná tak jako vrcholoví sportovci končí kariéru v nejlepším, i on „čokoládový svět“ nakonec prodal. Nejdříve jsem byla proti. Bylo to moje dětství, vzpomínky, vlastně jsem počítala, že i budoucnost, ale postupem času jsem začala vnímat i tu táty dřinu, která za tím vším stála. Roky práce a chuť posunout se někam jinam.
„Čokoládový svět“ se prodal. Já odjela studovat do zahraničí. Táta si začal plnit své business plány ve sportu a jiných odvětvích potravin a na čokolády se na pár let zapomnělo. Pak ale přišla nabídka odkoupit jedny z nejkvalitnějších strojů na ruční výrobu těch nejluxusnějších pralinek a to byla výzva. Řekla bych, že táta byl rozhodnutý už v první vteřině, ale celé to chvíli trvalo. Tak vznikly ručně vyráběné pralinky z té nejlepší belgické čokolády, které se vyrábí s tou největší pílí. Množství, které se vyrobí je ve stovkách, ne v milionech jako tomu bylo v „čokoládovém světě“. Pralinky se vychutnávají. Je to opět takový útěk z reality od té dnešní zběsile zrychlené doby, kdy je všeho a všude moc a čas nás neustále tlačí. Dát si jednu pralinku, pomalu si ji vychutnat spolu s dobrou kávou a na chvíli nechat unášet smysly tou nepopsatelnou chutí. A v Králově Dvoře to tak opět začalo vonět čokoládou. Tentokrát se ale jedná o jedinečné zakázky šité na míru konkrétnímu zákazníkovi. Příchutě a design pralinek na přání, balení na přání. Dokonce i personalizované vzkazy nebo loga a obrázky přímo na pralince či luxusní tabulkové čokoládě.
.png)
Nadšení bylo veliké, ale nebyl nikdo, kdo by měl dostatek času se tomuto projektu věnovat na plno. Táta měl v té době rozjeté další tři velké projekty. Já se věnovala sportovnímu businessu a poté měla to štěstí stát se maminkou dvou krásných holčiček. Holčičky mi ale rostou a já bych chtěla pokračovat v tom, co táta vybudoval a co mě vlastně provází celý život. A možná bych taky teď jako rodič chtěla ukázat našim dětem to, co jsem mohla vidět a zažít jako malá.
Takže tady jsou Čokoládovny v novém kabátě a naše PaPaPraline ala tátovy pralinky 😊.
